30. 4. 2006 jsme se zúčastnily MČR teriérů v agility v Praze a k mé velké radosti jsme vyhrály 1. místo Komentář: Naše cesta k agility byla krátká a jednoduchá. Na 1. ročníku Wheaten Days jsme si v kategorii štěňata vyzkoušely první překážky, zkusily jsme si první „závod“ a ejhle, naše šikovné 10 měsíční štěňátko bylo třetí. Vyhrálo svůj 1. pohár a zajistilo si naše trvalé nadšení pro sport jménem agility. 
1. 7. 2006, Zuzana Uhrinová a Blue Berry Hill, Opava
Po návratu domů do Opavy už šlo vše hladce. Na internetu jsme si zjistily nejbližší cvičiště, hodiny pro štěňata a vyrazily jsme. Lidmi i psy jsme byly přivítány skvěle a začaly jsme trénovat. Nejdříve poslušnost, pak povely, pak první mini parkury s ostatními pejsky, zamilovaly jsme se do tunelů a už to jelo...
Cvičák se stal naším skvělým kamarádem, kde se wheatení štěně vždy vyřádilo, unavilo, do sytosti vyhrálo s druhými pejsky a postupně i vyrostlo v hodného, poslušného a nekonfliktního psa. K naší velké radosti, protože přece jen i naše wheatení slečna je temperamentní teriér, kterého je třeba náležitě vychovávat.
Dílem náhody, přesvědčování, dnes nepochopitelné sebedůvěry a i díky psímu naprostému nadšení pro věc jsme se rozhodly přihlásit na Mistrovství České republiky teriérů v agility. Po namáhavé cestě vlakem do Prahy jsme zklamaní, protože prší, je zima a škaredě. Wheaten se navíc nezapře a než dojede komplikovaně na cvičiště do Rychet, je mokrý až na kůži. Vidím vše bledě, tráva klouže, cvičné překážky padají, nervozita stoupá, a pak…šikovná wheatení krasavice má v jednom běhu jen jednu chybu, v druhém už žádnou, čas má nejrychlejší a tak je první! K nadšení mému, našeho klubu i k nadšení příznivců wheatenů.
A jak budeme dál s agility pokračovat? No…Určitě závodně, ale hlavně s nadšením!
(Foto: Cvičistě klubu Katmaj Opava, autor Marťa Binarová)
