Jdi na obsah Jdi na menu

Wheaten a děti - to je velké a myslím, že i krásné téma.

Nejdřív snad asi trocha teorie k zamyšlení... Irský pšeničný jemnosrstý teriér - wheaten zkráceně - je psí plemeno možná v pár ohledech jiné, než jsou jiná psí plemena, ale pořád je to pes, zvíře. Ne uvažující tvor nad následky svého chování jak to děláme my, lidé. Zvíře milující, trpělivé, snaživé, vychovatelné, ale také šelma psovitá, která má 42 zubů, u wheatena uložené v poměrně velké tlamě.

Co z toho plyne? I když svého pejska milujeme a věříme mu, pořád je to pes, zvíře, které může zareagovat na chování nás i našich dětí instinktivně. Může zavrčet, ohnat se po nás, kousnout. Může...a udělá to?

Pejsek není hračka pro děti a kdo uvažuje o tom, že koupí psa svým dětem pro zábavu, kterou nebude mít pod svou kontrolou, uvažuje zcela chybně. Tak jako se pes musí naučit správně se k dětem chovat, protože děti mají jiné chování než my dospělí, tak i děti se musí, pod dohledem dospělých, naučit, jak se mají k psovi správně chovat. Jak to zní jednoduše a jak často je tahle jasná, první věc, podceňována.

Z praxe - štěňátko co nejdřív seznamuji jak s dospělými, tak s dětmi. Štěněti ideálně ve 4. týdnu - to je velmi vnímavý věk :-), a pak i v dalších týdnech umožním kontakt s dětmi, pohraní si. Pokud mám doma malé děti a přeji si koupit pejska, ideálně pátrám po chovateli, který má nejlépe také malé děti, nebo jsou jeho štěňátka s dětmi pravidelně ve styku. Je to velká výhoda, než přijde štěně do naší domácnosti. Pokud takové štěňátko nemám, snažím si přinést prcka domů co nejdřív - 8. týden. Pokud si vyberu štěně již větší - 4 měsíce, půl roku, pak už opravdu štěně s dětmi seznamuji pomaleji, pozorně a nečekám, že se štěně automaticky umí chovat k dítěti. Štěně, dospělý pes, se nejdřív musí samo naučit, že dítě není štěně :-) a tak na něj neskáčeme vší silou, nekoušeme ho do ručiček, netaháme ho za nohu, nebereme mu hračky...:-). Prostě tak, jak vychováváme pejska k poslušnosti - sedni, nesmíš, dej...tak ho vychováváme v projevu k dítěti - dobře, nesmíš.

Pokud si nejdříve pořizujeme pejska a plánujeme do budoucna i děti, také umožňujeme štěněti kontakt s dětmi. Cíleně se snažíme, aby pes děti od mala znal, i když zatím sami děti nemáme. Je to velká výhoda do budoucnosti. Pokud štěně získá kladný vztah k dětem už v raném mládí, nese si ho sebou do celého svého života. Takže je mimořádně důležité, abychom my, pánečci zajistili, aby štěně mělo zkušenosti s dětmi jen kladné. I trauma z raného mládí štěňátka se může táhnout celým životem psa. Dítě štěněti ublíží - např. ho píchne prstem do nosu, cokoliv, a pes si to opravdu může pamatovat celý život...

Zpět k dětem. Dítě čeká stejná pozornost a výchova. Tohle můžeš pejskovi dělat, tohle už ne. Na psa nekřičíme, na dítě také ne, pěkně v klidu, i když začátky bývají těžké a je to leckdy opravdu o nervy. Dítěti nedovolíme psa tahat v náručí, tahat ho za chlupy ani mu způsobovat jinak bolest. Učíme dítě, že nemá psovi nastavovat obličej, ani mu strkat ruce to tlamy. Nedovolíme dítěti brát psovi hračky tak, aby pes na dítě skákal a hračku si musel vynucoval. Prostě tak, jak jsou některé věci dítěte, tak respektujeme, že některé věci jsou psa. My, dospělí, můžeme vzít samozřejmě psovi vše, co uznáme za vhodné a pak to třeba psovi zase vrátíme. Jsme "vůdcem smečky". Dítě ale do této role nestavíme. Také dítěti vysvětlíme, kde má pejsek své místo klidu a tam pejska nerušíme. Pes potřebuje přes den více spánku než děti a proto potřebuje mít klidné místo, kde může odpočívat. Děti jasně učíme, že když pes spí na svém místě, nemají ho rušit, i když je to lákavé. Unavený, nevyspalý pes je pod větším tlakem, než si myslíme a pak nás často překvapí, že pes "nemá náladu". Musíme prostě respektovat jeho potřeby - spánek, venčení, krmení, místo na odpočinek, jemné zacházení. A to učíme i děti, abychom měli jistotu, že se psem budou dobře vycházet. No a je samozřejmě jedno, zda-li máme doma čivavu, či dobrmana.

Máme-li ale doma wheatene, je to pro domácnost s dětmi dobrá volba. Budeme možná žasnout, jak často lidé nad vhodným plemenem moc nepřemýšlejí. Chtě nechtě můžou děti malému pejskovi ublížit šlápnutím, svým pádem na něj, pádem předmětu...Velké plemeno naopak není dětem moc blízké, děti mají z velkých zvířat přece jen trochu strach a i nechtěné ohnání se psem po dítěti má v případě velkého zvířete mnohem horší následky. Pokud jsem nešťastný, že pes ublížil dítěti, ruku na srdce, je to chyba jen mě, dospělého, protože je to naše volba, jaký pes bude v naší domácnosti a přece jen, čivava nikdy neudělá to, co velký pes, a třeba i nevychovaný wheaten. ALE nevychovaná čivava je jistě pro rodinu horší než hodný wheaten :-), takže vždy je na prvním místě výchova psa. Chci jen říci, že je dnes velká spousta plemen psů, lákající ke koupi, ale v první řadě se musíme řídit svým zdravým rozumem, jaké plemeno jsme schopni zvládnout a jak zvládneme naučit naše děti chovat se k psovi dobře.

To je taková malá úvaha na začátek, než si psa koupím, a mám děti, nebo si chci koupit psa a chci mít v budoucnu i děti . . .

A pak realita :-), wheaten a děti ... 

Často pozoruji jejich hry jen tak z povzdálí, směju a nezasahuji jim do nich. Pes vyrůstající vedle dětí už ví, jak se k nim chovat - že nesnesou takovou "zátěž", jako psí kámoš ze cvičáku, ale na druhou stranu jsou "odolné" a mají "výdrž" :-). A tak se projeví wheatení šťastná a veselá povaha. Nic si z ničeho moc nedělat, dobře se bavit a spát až když opravdu není co dělat. A pokud jsou děti doma, tak hurá, bude zábava! Hry na honěnou s hračkou v psí tlamě, schovávačka po bytě a pak kuk a velká lítačka, tahání se o přetahovadla, házení míčku ... Wheaten je veselý a družný pes, zábavu má rád, a tak je k dětem vhodný parťák. Vydrží s nimi lítat po zahradě klidně celé odpoledne a pak večer nemá problém se s nimi zachumlat do postele a ještě se i na chvíli :-) nechat přikrýt peřinou. Prostě ideální parťák.

 


 

img_8410.jpg

 

imgp3876.jpg

img_7383.jpg

20150407_161358.jpg