Jdi na obsah Jdi na menu

Obrazek

(Foto: Výlet na hrad Beckov - SK, Berry, autor Peter Jarolím.)


Historie plemene

Irský pšeničný jemnosrstý teriér - ISCWT je staré irské plemeno, které vzniklo před 200 - 300 lety. Vývojem má dva blízké příbuzné a to, irského teriéra a kerry blue teriéra. Irským Kennel Clubem bylo toto plemeno uznáno v roce 1937. Dlouho se vedly spory o tom, jak bude toto plemeno oficiálně pojmenováno až se nakonec název ustálil na Irish -irský soft -měkký coated -plášťový wheaten -pšeničný terriér -teriér. Plemeno bylo dříve využíváno jednak jako pes lovecký - chovaný zvláště chudšími lidmi k likvidaci hlodavců a k pytlačení v oborách panstva, a jednak jako pes hlídací.


Tělesná stavba

Plemeno má středně silnou kostru a tomu odpovídající mohutnou, nikoliv však hrubou hlavu, kterou dokresluje černý, prostorný a čistě formovaný čenich. Síla čelistí je skrytá vousem, který je pro plemeno typický. Stop má být dobře vyjádřený a čelo ploché. Oko by mělo být tmavé a jiskrné. Ucho nemá být velké a je lomeno v úrovni lebky. Má dobře přiléhat a chránit tak zevní zvukovod před vodou a nečistotami. Hřbet musí být rovný a bedra, která přenášejí pohyb z pánevních končetin na přední část, krátká a silná. Výše nasazený a vesele nesený ocas by se neměl překlápět na hřbet. Nekupíruje se. Důležitým znakem plemene je pohyb. Je to plemeno temperamentní a osvalené a pohyb by tedy měl být plynulý, pravidelný a pružný.

 
Typ srsti
Typickým znakem plemene a také středobodem mnoha spekulací, sporů a problémů je jeho srst. Měla by být měkká, přirozeně splývající a bez podsady. Barva by se měla pohybovat od světle pšeničné do zlatavě načervenalé. Takže tmavě zrzavá barva irského teiéra není u tohoho plemene žádána. Srst nesmí být ale ani bílá! Musí být "pšeničná" a měla by být lesklá nebo spíše třpytivá.
Největším problémem u srti je ale její kvalita. Díky ní hovoříme o dvou typech: irském a americkém. Irský typ srsti je standartní a přirozeně opisuje tvar těla psa. Na omak je měkká, ale pevná se zřetelnou strukturou (vlnky). Americký typ je načechraný, srst je většinou bez lesku, měkká až vatovitá a svojí strukturou připomíná srst pudla, či bobtejla. Z pohledu laika je americký typ srsti líbivý, ale plemeno se jmenuje irský soft coated wheten teriér a ne americký soft coated wheten teriér a jeho původ je třeba ctít!
Standart připouští úpravu srsti stříháním, uznává však i jedince neupravené, jejich srst ale nesmí přerůstat délky 12,5 cm. Což se běžně děje, proto se wheateni v zásadě všichni stříhají. Výhodou zase naopak je, že srst nikdy nelíná a to v žádném ročním období. Toto plemeno se nemusí často koupat, ale je přímo nutné jej často česat a tak odstraňovat odumřelé chlupy a uržovat srst bez chuchvalců a zplstnatělých cucků. Česání zároveň zprostředkovává kontakt mezi přirozeným kožním mazem a celou délkou chlupu. To má svůj praktický i estetický význam.
Vývoj srsti je u tohoto teriéra záležitost dlouhodobá a končí až ve věku zhruba 2 let. Podobně dozrává srst také u kerry blue teriéra. U malých štěňat je typická tmavá maska obličeje, přezentující se až černou barvou a hnědá nebo razavá barva těla. U dospělých jedinců je toto zbarvení nežádoucí, je však nutné se nejdříve přesvědčit o věku psa.

 

Povaha wheatena
Wheaten je teriér každým kouskem těla, s temperamentem, jiskrou a snahou dělat to, co ho baví. Je mírnější než jiní, převážně lovecky využívaní teriéři. Jistě proto, že se dnes už lovecky nevyužívá a je řazen mezi plemena společenská. Postrádá tedy teriéří nadměrnou prudkost, tvrdohlavost a i přílišná vzrušivost vedoucí až k nervozitě je mu cizí. Wheaten je živý, velmi inteligentní pes, schopen řešit samostatně úkoly. Má rád nové podněty a vzruchy, je vnímavý, ale také zvědavý, nic mu nemůže uniknout. Je hravý, miluje hračky, aporty a do různých zábav a her vkládá hodně energie. Je typický rodinný pes, má rád děti, malé i velké (a to i děti cizí) a je nadšený z jejich her, kterých se rád účastní. Všeobecně je k lidem kamarádský a přítulný. Oproti jiným teriérům málo štěká, jeho štěkání nebývá bezdůvodné. Není to klasický hlídací pes, ale umí právě štěkáním upozornit na cizí lidi, zvířata nebo podezřelé jevy. Je to pes s velkou fixací na svoji smečku, svému majiteli je oddaný a věrný. Po seznámení dobře vychází i s jinými domácími zvířaty, bývá nekonfliktní s ostatními psy, volnou zvěř nepronásleduje.

 

Využití wheatena

Svým založením a povahou je vhodný především pro aktivní lidi všech věkových kategorií. Je dobře ovladatelný i cvičitelný, potřebuju důslednou výchovu, jinak mívá sklony k teriéří samostatnosti. Pokud je ale k poslušnosti veden již od mládí, nemá s ní žádné problémy. Perfektní přivolání, koordinovaný pohyb na volno a zvládnutí všech cviků poslušnosti je pro něj samozřejmostí. Potřebuje dostatek pohybu, ale i cílenou aktivitu, proto je vhodný pro různé psí sporty, jako je např.: agility, coursing, flyball, frisbee, tanec se psem, dog treking, obedience...vše ale samozřejmě záleží na konkrétním jedinci a zvláště pak na způsobu vedení a přístupu pána. Ne každého wheatena baví všechny tyto sporty, ale všeobecně lze říci, že wheaten je plemeno aktivní a sportovně založené, učenlivé a zvídavé, takže potřebuje stejně založeného majitele. Plemeno je naprosto nevhodné pro trvalý pobyt venku v kotci, neboť potřebuju blízký kontakt se svojí lidskou smečkou, nevíc nemá podsadu v srsti, takže nesnese dlouhodobý mráz ani déšť. Dále je plemeno nevhodné na myslivost, služební a záchranářský výcvik, pachové práce, caniscross. Má rád vodu, je dobrým plavcem.

 
Výhody ale i nevýhody plemene
I wheaten jako každé jiné psí plemeno má své výhody ale i nevýhody oproti jiným plemenům, které je třeba vzít v úvahu. Pokud se nám wheaten líbí a přemýšlíme o jeho koupi. Je třeba si přiznat jak věci dobré, tak i ty špatné, abychom předešli následnému "rozčarování" z koupě. Píši zde (jako ostatně vždy na těchto stránkách) svůj vlastní názor a pohled na tuto problematiku.

Výhody:
plemeno je málopočetné - není tedy tak "přešlechtěné" jako mohou být jiná, hodně běžná plemena psů
plemeno je zdravé, netrpí na geneticky podmíněné vady, častá onemocnění se nevyskytují
plemeno je velmi vhodné do bytu, protože srst nelíná (chlupy opravdu nevypadávají:))
plemeno má rádo vodu, takže koupání ve vaně není problém a doma máte čisťoučkého pejska
plemeno postrádá jakýkoliv negativní psí pach! (nejčastěji voní vámi vybraným šampónem)
plemeno je společenské - má o vás zájem, dobře se s ním v bytě zžijete
plemeno není destruktivní - neničí doma nábytek, koberce apod. jen tak z nudy, v zahradě nehrabe
plemeno je aktivní - po boku wheatena máte o zábavu postaráno, s ním se opravdu nenudíte
plemeno je "skladné" - dobře se s wheatenem cestuje, velikostí je tak "akorát", cestuje rád!
plemeno nepatří mezi ty nejvíce náročné na potravu, granule prémiové kvality žere dobře:)
plemeno je nekonfliktní - při normální, správné výchově nekouše ani vás, ani vaše děti, ani sousedovic psy, dokonce nesežere ani vaše další miláčky (oblíbí si i ty nejmenší, např. křečky a to je u teriérů často problém), žádné boje, agresivitu, nadřazenost ani dominanci nemá v povaze, je to pohodář rodinného krbu!

Nevýhody:
plemeno opravdu není vhodné pro celoroční pobyt venku - protože nemá podsadu v srsti, která jiné plemena chrání před promočením za deště, či ve sněhu
plemeno má srst náročnou na údržbu - zde platí princip něco za něco...na tmavě modré sedačce či koberci návštěva nenajde jediný chloupek, v koupelně na dlažbě se vám na nohy nelepí chomáčky chlupů a při nedělním obědě nemáte chlupy v talíři:), ale: PSA celý jeho život stříháte (2-3x ročně), češete (2x za týden! minimálně), koupete (1x za měsíc stačí celého), myjete packy a břicho (wheaten má zvláštní schopnost zabahnit se jako prasátko a jinak než vodou to dolů nejde:)) a nezapomeňme, že srst je třeba kondicionérovat a popřípadě stříkat norkovým olejem, aby byla krásně jemná, nezacuchaná, hedvábná a lesklá.... - vysávat zato po wheatenovi NEMUSÍTE.
plemeno je náročné na pohyb - vyřádit se prostě musí, není to pejsek na gauč
plemeno potřebuje kontakt s přírodou, novými podněty...uvěznit ho pouze na panelovém sídlišti by pro něj bylo utrpení (může zde samozřejmě bydlet, ale duše teriéra potřebuje pravidelné toulky v přírodě)

Závěr:
Závěrem je třeba říci, že výhod plemene je mnoho a dle mého názoru je jich více, než případných nevýhod. Ale je na každém zodpovědném člověku, aby si udělal svůj vlastní názor a zvážil svoje priority, protože každý jsme jiný, máme jiné představy o svém "pejskovi snů" a to, co vyhovuje jednomu se zase druhému může zdát jako velký problém. Plemen psů je dnes spousta, a tak myslím, že je z čeho vybírat. Já jsem si vybrala ISCWT a naprosto toho nelituji:), jsou prostě SKVĚLÍ.....


Obrazek

(Foto: Výlet do ZOO v Praze, Terrier Days 2006 - Berry.)

 

Náhledy fotografií ze složky Vodní hrátky